Minulý týden jsem strávila jógovým pobytem v Hlavici s jogínkami Luckou & Lenkou. Byla jsem tam už před pěti lety, kdy nám vařila báječná Marta Tovtova a letos přišel impuls, že bych se tam chtěla zase vrátit. Marta a její způsob vaření vlastně odstartoval mou cestu za změnou životního stylu, jídla, přemýšlení o jídle a následně také nástup na Akademii léčivé výživy, kde se všechny dosud nasbírané informace a zkušenosti hezky poskládaly do úžasného puzzle.
Letos nevařila Marta, ale kluci z Grazing Daisy catering a bylo to neméně inspirativní. Každý den byl věnován určitému typu kuchyně jako např. thajské, indické, italské, americké a mexické. Všechny recepty byly připraveny podle ayurvédských principů a určitě se tady na blogu některý z nich objeví.
Každé ráno byly připraveny různé druhy čajů, jedno ovesné mléko a trošku rýžové kaše pro ty, kdo potřebují ráno alespoň něco sníst, páč by jinak u cvičení odpadly. Taky jsem to před 5ti lety bez alespoň malé snídaně nedala 🙂 Ostatní jsme šly cvičit bez jídla a o to víc jsme se těšily na brunch v 11hod po cvičení.
Co se týče čaje nebo pití – dost mě překvapilo, jak skvěle chutná římský kmín, buď jen ve vodě či v okurkové limonádě. Římský kmín je totiž přírodní prostředek proti zažívacím problémům, jako je nadýmání, plynatost a jiné a zároveň je lehce hřejivý.
S Leničkou a Lucinkou je radost cvičit a je zajímavé, jak rychle si tělo zvykne na pravidelný přísun pohybu a zároveň omezeného množství jídla. Když jsem tady byla minule, tak jsem každé ráno při vinyase napůl omdlívala, měla jsem návaly horka (ne, nebyla jsem v přechodu) a minimálně jednou jsem odbíhala na toaletu, abych alespoň na chvíli utekla té příšernosti:) Tenkrát až při sobotní ranní lekci jsem přestala tyto stavy řešit.
A letos to bylo všechno tak nějak úplně jinak. Ráno mi stačilo se jen napít, žádná návaly horka se nekonaly, tak nevím, jestli nás Lenička šetřila nebo jsem to zvládala tentokrát trochu líp. Každopádně to letos (stejně jako minule) byla oáza klidu a odpočinku, kdy jsme jenom cvičily a pak odpočívaly. Kdo si chtěl povídat, vždycky bylo s kým, kdo chtěl pracovat bylo kde (ano i v jogínském centru mají wifi), kdo chtěl aktivně odpočívat mohl si vybrat z nepřeberného množství zajímavých míst v okolí (jako např. Ještěd) a kdo chtěl pasivně odpočívat (jako třeba já), mohl se válet na dece nebo spát na pokoji, kde ho nikdo nerušil. A nebyla jsem jediná, kdo této příležitosti využil 🙂
Proč to vlastně všechno píšu? Uvědomila jsem si, že opravdu nepotřebujeme jíst tak velké množství jídla, kterým se dost velká většina z nás lidí cpe. Že je dobré někdy nechat tělo, aby mělo trochu hlad (nemyslím ten vlčí). A pokud máme jídlo poskládané tak, aby uspokojilo všechny naše chutě (slanou, sladkou, hořkou, kyselou a ostrou) tak tím tělu dáme všechno co potřebuje a ono nám bude vděčné, že ho necháme odpočinout. Samozřejmě tohle si musí vyzkoušet každý sám, nakolik se dá takhle fungovat a kdy potřebujeme jíst a kdy ne.
A taky je někdy fajn dovolit si vypadnout z toho běžného života plného povinností a mít možnost jen tak být, což se mi v Hlavici povedlo.
Napsat komentář