Jak jsem vařila na ženském semináři

Někdy na jaře na jedné z přednášek Akademie léčivé výživy vznesla jedna z našich lektorek, Eva Leňová, dotaz, jestli by se mezi náma studentkama nenašla dobrá duše, která by jí pomohla vařit na semináři, který pořádá pro ženy v druhé polovině léta. Spontánně jsme na sebe s Šárkou Strýhalovou mrkly a přihlásily jsme se. Oběma nám cvaklo, že tohle je příležitost, jak začít vařit pro větší skupiny a začít šířit myšlenku Akademie dál mezi širokou veřejnost. Obě rády vaříme, děláme kurzy a těší nás, když lidem naše jídlo chutná.

Zhruba měsíc před začátkem kurzu jsme si dávaly vědět, že je potřeba už připravit jídelníček, aby se mohly nakoupit v klidu ingredience a tak.  No, samozřejmě, že jsme ho dokončily až týden před kurzem 🙂 Nicméně suroviny je stejně potřeba koupit čerstvé, tak to zase tolik nevadilo.

Seminář byl zaměřený na podporu 3 ženských pokladů, návratu k sobě samé, sdílení v bezpečí ženského kruhu a také o vlivu stravy na naše tělo a mysl. A k tomu jsme vymyslely jídelníček tak, aby každý den byla doplněna jedna orgánová sestava podle ročních období. Měly jsme teda jenom 3 dny a roční období jsou 4, takže jsme to musely trošku smrsknout a vyřadit element Kovu neboli období podzimu, i když některými recepty jsme podpořily i tento element.

Blížil se inkriminovaný čtvrtek, kdy jsme se Šárkou slíbily, že dorazíme do penzionu, abysme měly čas to tam všechno očíhnout a vnitřní nervozita stoupala…bude jim to chutnat, odhadneme množství, neuděláme nějakou chybu?

Naše celovíkendová synchronizace začala už tím, že jsme měly obě naplánováno vyrazit z domu po 19:00 a když jsem v půl 9 stála před domem a nasedala do auta, tak mi pípla smska, že Šárka vyráží 🙂

Cesta až do Humpolce byla v pohodě, ale tam byla nějaká objížďka, na kterou jsem nereagovala, protože jsem se vykecávala s kámoškou, Waze nic neříkal, tak jsem jela dál. No, když jsem asi po 15min furt kroužila kolem Humpolce a ne a ne dostat se na cestu, která vedla do Lipnice nad Sázavou, típla jsem kámošku a za přispění velkého klení jsem konečně objížďku akceptovala a za 15 min dorazila do krásného penzionu Silentium kousek před Lipnicí nad Sázavou.

Penzion svítil do tmy, v kuchyni se už taky svítilo a já se těšila na dobrodružství, které nás čekalo.

Kuchyň nebyla moc velká, byl tam jenom jeden klasický sporák, tak jsme přemýšlely, co s tím, nicméně paní majitelka přinesla ještě jeden plotýnkový dvojvařič a bylo jasné, že to dáme. Trošku jsme si to tam upravily k obrazu svému, aby se nám dobře pracovalo, zkoukly jsme zásoby a šly si dát sklenku vína a připravit se na nový den.

Ráno jsme v klidu posnídaly, s Evou proběhly návrh finální jídelníčku a dohodly jsme se, co kdo bude potřebovat a jak to celé připravíme. Kolem 11 hod už dorazila jedna účastnice, spolužačka z ALV, která nám ještě přivezla všechny suché suroviny, a my už postupně mohly začít připravovat jídlo. Do pomalého hrnce jsme daly vařit zeleninu na vývar, který je potřeba skoro do všech jídel, aby dodal tu správnou chuť a také vitaminíny a minerály.

Také jsme zjistily, že nám chybí tempeh, který byl jedním ze základních surovin v obědovém menu, tak jsme ještě vyrazily do Havlíčkova Brodu dokoupit. Času jsme měly dost, vývar se vařil, tak jsme sedly do auta a jely. To bylo fajn, protože jsme aspoň měly možnost uvidět krásný hrad v Lipnici nad Sázavou, který se majestátně tyčí nad vesnicí. Zbytek víkendu už jsme byly jenom v kuchyni nebo kolem penzionu a krásy okolí jsme neměly možnost prozkoumávat.

Pak už nám nic nebránilo připravit první oběd, na který se přijíždějící holky moc těšily. Připravovaly jsme  soba nudle s tempehem, brokolicí a ořechy a celé jídlo mělo být bezlepkové. Bohužel se nepodařilo koupit bezlepkové těstoviny resp. jenom jeden balíček Quinoa soba nudlí, které jsme ale následně zjistily, že je v nich obsažena PŠENICE.  Jak na potvoru to odnesla velkou nevolností dcera paní majitelky, která trpí celiakií. Moc nás to mrzelo a byla to pro nás velká škola, že je potřeba se opravdu velmi pečlivě dívat na složení potravin, i když se na první pohled tváří, že jsou např. bezlepkové. Tak jako quinova nudle, u kterých by nás opravdu nenapadlo, že velkou část tvoří pšenice. Ach jo. Odpoledne už na holky čekal  kváskový makový závin a domácí bezlepkový i pšeničný chleba od Šárky, tudíž jsme nemusely chystat hned svačinku a mohly zbytek odpoledne strávit přípravou večeře, což měl být masový vývar a palačinky naslano.

To už nám v hrnci pěkně bublal masový vývar z hovězího masa a my se daly do přípravy špaldovo-pohankových palačinek s cibuládou z červené cibule a taky jsme měly v lednici mangold, tak jsme udělaly ještě jednu náplň, aby to bylo zajímavější.

Po večeři jsme zahájily přípravu pomazánek na ráno a taky ovocných rozvarů (z meruněk a broskví). Také jsme si do Zepter hrnce daly vařit rýži na ranní congee kaši (4hod vařená bílá rýže, která má velmi ozdravný účinek, pokud máte zatížené trávení). Je potřeba vždy vařit s nějakou mořskou řasou a v poměru 1:10 s vodou, pak to má ten správný efekt na naše zažívání. No a blížila se devátá večer a my zjistily, že máme super oteklé nohy a už nás přece jenom přichází trochu únava. Přece jenom ani jedna z nás není zvyklá na 12 hodinový maraton v kuchyni. I když nás to náramně bavilo a moc nám to spolu šlo 🙂

Na sobotní snídani měla být hlavně congee rýžová kaše, ale zbylo nám palačinkové těsto od večeře a nějaké suroviny, ze kterých jsme ještě vyrobily pár pomazánek, takže snídaně byla více než opulentní:)

Po snídani měly holky přednášku a pak se teprve vydaly na procházku, chtěly si nasbírat nějaké lesní plody do likéru, který chtěly odpoledne připravovat a taky poznat nějaké bylinky v okolí, které by mohly využít. My měly tudíž trochu víc času, protože jsme už omáčku na oběd měly rozvařenou a rychlý hráškový krém s mátou už byl skoro hotový. Sobotní den byl ve znamení elementu dřevo a jeho hlavnímu orgánu játrům.

A došlo i na krátký odpočinek

A taky na procházku

A pak už zase zpátky do kuchyně dokončit rajskou, uvařit těstoviny a začít připravovat svačinku a taky večeři. Dnešní den byl tak trochu ve znamení zdravých omáček, vyráběných jen ze zeleniny, bez přídavku mouky.

Ke svačince jsme připravily dezert z chia semínek, rýžového mléka a rozmixovaných, oloupaných broskví. I když v sobotu zrovna nebyl moc parný den, tak tohle je ideální dezert pro léto, který nijak nezatíží zažívání.

A když jsme chystaly zeleninu na večeři, tak holky si připravovaly likéry z bylinek, tančily a užívaly si krásného sobotního odpoledne, které patřilo jen jim. My mezitím vařily koprovku, čistily brambory a připravovaly fazolové lusky. Vzhledem k výživnosti jednotlivých chodů jsme už k večeři nepodávaly polívku. Už by toho na holky bylo asi trochu moc:) Sice nám tím ve sklípku zbylo spoustu kedluben, ale to se nedá nic dělat – tak jsme si je pak rozebraly domů a polívku jsme udělaly až pak doma.

Po večeři holky tvořily náramky a my si zase dělaly přípravu na další ráno a tentokrát jsme se shodly, že jdeme brzo spát a nebudeme ponocovat, protože únava se už začala malinko projevovat, tak abysme byly ráno fit.

Neděle ráno je už tak trochu ve znamení balení, ale i tak máme připravenou teplou jáhlovou kaši, ředkvičkovou pomazánku a chystáme srdce podporující polévku z červené řepy a kořenové zeleniny, na kterou dáváme zeleninu zapéct už průběhu snídaně. Zbytek oběda už si holky chtějí nachystat samy, protože jsou připravení krásní pstruzi z Punkvy, které jsme ochutily jen olivovým olejem, tymiánem a citronem. Po polívce už se rozpaluje oheň a pstruzi plují se opékat. K nim jsme podávaly jen pečenou zeleninu. Mňam

A tímto skvělým obědem skončil jeden báječný víkend v krásném prostředí Vysočiny a my už přemýšlíme, kam bysme zase jely vařit. Jsme teda mega unavené a já celý další den dospávala, ale stálo to za to. Moc nás obě těšilo, že všem chutnalo a nás to fakt bavilo. Až mě to samotnou překvapilo 🙂

No a už končím s psaním, je to nějaké dlouhé, chtěla bych to zkrátit, ale neumím to a myslím, že vaření mi jde asi trochu líp 🙂