Jak jsem držela 10ti denní kokosový půst

Vlastně jsem to ani nějak neměla v plánu a příliš jsem se na to nepřipravila. V něčem to má svoje výhody, protože kdybych nad tím přemýšlela, tak do toho nikdy nepůjdu 🙂 a taky nevýhody, že jsem si pořádně nepromyslela, co mě v následujících 10ti dnech čeká.

Celá akce vznikla tak nějak spontánně po víkendovém semináři  na Akademii léčivé výživy , resp. po semináři zaměřeném na RAW food životní styl, který nám přednášel Filip Říha. Tam už spolužačky přišly s tím, že má Filip na svém webu nabídku 10ti denního kokosového půstu.

V čem je kokosový detox tak jiný a co se o tom píše?

Po dobu 10 dní se pije pouze panenská kokosová voda s mladým ječmenem, přidá se pohyb, dýchací cvičení a několik dalších podpůrných metod jako např. střídavá teplá a studená sprcha, joga, řízená vizualizace orgánů a kvalitní a přiměřený spánek.

Díky panenské kokosové vodě se tělo odkyselí (což poznáte podle přívalu energie), zvýší se okysličení organismu, podpoří se spalování tuků (to uvítáme především my, ženy :-)), celkově se zklidníš a díky obsaženým antioxidantům v kokosové vodě se zastaví veškeré oxidační procesy.

Výsledkem je rozjasněný člověk, který získá více energie, zlepší se mu spánek a dokonce se mu rozjasní i v hlavě 🙂

Během 10 denního detoxu vypiješ 30 panenských kokosových vod. Jejich výživový potenciál doplníš práškem ze šťávy z mladého ječmene, který do kokosové vody přidá sodík a chlorofyl. V případě, že by ses cítil(a), že to nevydržíš, nemá cenu to lámat přes koleno a můžeš si v rámci detoxu udělat zeleninový (nebo ovocný) džus či smoothie anebo uvařit zeleninu v páře (bez oleje)  – aha, tak tohle jsem si nějak nevšimla a možná by některé dny nebyly tak náročné. Díky detoxu přirozeně vyloučíš nevhodné a zatěžující potraviny jako jsou: mléčné výrobky, rafinované cukry, obilí a pečivo, lepek, nekvalitní tuky, cigarety, alkohol, kofein a tein. A díky tomu pocítíš velkou lehkost nejen při trávení.

Techniky po detoxu

• Intermittent fasting, tzv. přerušovaný půst (jíme jen v průběhu 8 hodin a zbývajících 16 hodin se už nic nejí a tělo odpočívá), který přepne tělo do módu spalování tuků a detoxikace buněk.
• Přepnutí těla na pálení tuků díky omezení sacharidů – při konzumaci 30-100 g sacharidů denně tělo přeměňuje veškeré přijímané tuky na energii (ketóza). Konzumací kokosového oleje tento proces ještě podpoříte.
• Vystavování se chladu pomůže zvýšit samovolnou produkci tepla tělem pomocí metabolických procesů. Tato metoda harmonizuje tělo i mysl, a navíc tělo začne odbourávat nežádoucí tuky 🙂

No jo tak jo, pod vlnou euforie jsem si to objednala, že to teda zkusím. Pustily se nás do toho celkem 4holky, a že se budeme vzájemně podporovat.

Den 1.

V poledne dorazil balíček kokosových vod, pár mladých kokosů, dužina resp. kokosové maso a šťáva z mladého ječmene v prášku. To už jsem začínala mít hlad a přivolávala jsem kurýra všemi možnými způsoby. Pročetla jsem si pořádně, co bych při detoxu měla ideálně dělat a hned mi bylo jasné, že ranních 50-90min meditace asi nedám. Ranní vstávání bohužel nepatří mezi moje hobby, i když jsem se mnohokrát snažila. Ta teplá postel je zkrátka lákavější. No dobře, tak třeba dám aspoň nějaké ranní dechové cvičení, ranní sprchu a zkusím si to přizpůsobit rytmu rodiny. Úterý jsem teda nějak zvládla a nebylo to tak hrozné.

Den 2.

Ve středu dopoledne jsem měla 4hod terapii (pracuji jako terapet metody RUŠ) s klientkou a říkala jsem si, jak to zvládnu, ale kupodivu to šlo. Do ranní kokosové vody jsem si přidala  mladý ječmen, který v kombinaci s kokosovou vodou působí jako iontový nápoj a doplní do těla důležité živiny jako např. sodík, které by bez jídla tělu chyběly. Ostatní spoludetoxářky různě psaly, že mají dost hlad a neví, jestli to vlastně vůbec budou schopny dokončit, tak jsem se je snažila podpořit, protože já jsem se cítila docela fajn. Už jsem přestávala mít hlad, ale chuť samozřejmě byla. Zároveň jsem trošku zpomalila a snažila se chodit brzo spát, když už neumím brzo vstávat 🙂

Den 3.

Ve čtvrtek už začalo jít lehce do tuhého. Naštěstí jsem věděla z chytrých knížek, že třetí nebo čtvrtý den bývá krizový a pokud se to překoná, tak už to jde. Tak jsem se na to mentálně připravila a podařilo se mi to poměrně zvládnout v relativním poklidu. Byla jsem ten den na polední józe a pak s kamarádkou na obědě, kde jsem si teda zahřešila a dala si salát z listové zeleniny a kousky řepy. Zbytek holek  to bohužel 3 den vzdal s tím, že mají fakt hlad a začínají být zlé na děti a muže, a že jim to za to nestojí. Tak jsem v tom zůstala sama a řekla si, že to prostě zkusím dát.

Den 4.

To víkend byl opravdu náročný, protože v pátek večer jsme byli s dětmi v restauraci, a i když jsem neměla hlad, tak mě moc nebavilo tam sedět jenom o vodě, případně bylinkovém čaji. Nutno podotknout, že mám ráda jídlo a také ten společenský aspekt, který se k tomu pojí, takže sedět v hospodě bez jídla není zrovna velká hitparáda.

Den 5.

Nicméně pátek večer byl teprve začátek, protože v sobotu odpoledne jsme byli pozvaní na 40tiny jednoho kamaráda a to si dovedete představit, jak to tam asi vypadalo. Takže všichni se bavili, jedli, pili a já ucucávala svoji kokosovou vodu (nutno podotknout, že mi pořád chutnala). Když jsem měla pocit, že to to už nemůžu vydržet, tak jsem si zobla aspoň kousek mrkve a okurky. Nebyl to ovšem dobrý nápad. Zase jsem zaktivovala žaludek a v průběhu odpoledne přišel opět pocit hladu. A mít hlad a být ve společnosti větší skupiny lidí je teda výzva, které jsem kolem osmé hodiny večerní podlehla s tím že už jedu s dětmi domů a už jsem se těšila, jak si v klidu lehnu do postele a nebudu muset s nikým mluvit 🙂

To, že detox a vlastně jakékoliv vybočení z konvenčního stravování není příliš společenské jsem věděla, ale naplno jsem si uvědomila, jak je náročné být delší dobu ve společnosti, když člověk nejí. Velmi lehce se dá sklouznout do toho, že se dostaneme do „podřízené“ role, že jim závidíme, že můžou jíst a chuťové pohárky tomu samozřejmě příliš nepomáhají. Ale tak jako všechno v našem životě, i tohle je jenom o hlavě a spouští se nám tam různé programy.

Den 6.

A v neděl přišla další výzva, kdy měla proběhnout dlouho plánovaná akce, snídaně v kavárně Cukrkávalimonáda, a následně zmrzlina v našem oblíbeném Creme de la Creme.  A tady jsem opravdu už neodolala a dala jsem si cappuccino, což detoxu asi zrovna dvakrát nepomohlo, ale už tak to pro mě bylo náročné. A to ten den ještě zdaleka nebyl u konce.  Odpoledne jsme totiž jeli k tetě obracet seno a tam na nás čekaly jahodové knedlíky, meloun, třešně na stromě, jahody na záhoně a červený rybíz na keříkách…no super. Takže k večeru jsem už začala být dost podrážděná a můj úžasný muž vysvětloval dětem, že mají být na maminku hodné, jelikož maminka bez jídla začíná být dost nervózní a přestává zvládat činnosti, které normálně zvládá s přehledem. Jako opakovat některé pokyny asi 100x, kdy Vás nikdo už neslyší a nic se neděje…většina maminek asi ví, o čem mluvím 🙂 No, ale neděli, potažmo celý víkend jsem nějak přežila, a začala dost silně pochybovat o tom, jaký že má ten detox vlastně smysl. Ostatní děvčata se v zásadě odmlčela, takže už to nebylo ani s kým sdílet 🙁

Den 7.

Pondělí bylo docela fajn, i když večer jsme šli s dětmi na lodičky a předtím se všichni potřebovali najíst, takže opět restaurace a já s mátovým čajem. V tašce jsem měla pro děti třešně a hrášek a nikdo je už na lodičce nechtěl a já se zlobila, že to s sebou pro ně tahám a nejradši bych to snědla sama, že ano. Tyhle okamžiky na motivaci resp. vůli nijak nepřidají. Ale měla jsem už vidinu dalšího dne, kdy se pomalu začalo do stravy zařazovat ovoce. V době, když všechno dozrává a je akorát k nakousnutí je půst opravdu výzva:)

Den 8.

Na dnešek jsem se moc těšila, protože jsem si už mohla dát ovoce.  Oběd byl teda ve znamení jahod s meruňkami a kokosovým masem a jaká to byla lahoda.  Taky jsem šla na akupunkturu ke své dlouholeté terapeutce, ale ta ze mě velkou radost neměla. Z pohledu čínské medicíny byl tep ledvin v zásadě neslyšný, srdce skoro nejelo a slezina byla dost naštvaná 🙂 – zřejmě výsledek víkendového programu. No a znovu mě upozornila na to, že moje tělo není konstitučně nastaveno na to, abych držela půsty a pokud u toho normálně funguju a ještě se případně zlobím, že nemůžu jíst, tak mě to vyčerpává daleko víc, než kdybych snědla po ráno studené jogurty. Ach jo. Už jsem cítila, že jsem dost unavená a opravdu to v režimu dětí a klasického rodinného kolotoče moc nedávám a těšila jsem se zase na normální jídlo:)

Den 9.

Další den bylo dopoledne zase ovoce a odpoledne už byla i zelenina, tak jsem si připravila napařenou zeleninu, kterou jsem doplnila o kysané zelí kvůli vitaminům a živinám a užila si skvělou večeři. A zase jsem cítila příval energie.

Den 10.

A pak už na mě čekal poslední den,  kdy jsem kúru končila a večer jsem šla s kamarádkami na nějakou pracovní akci, kde jsem si jen zkusila dát trochu bublinek a okamžitě jsem to cítila až na malíčku u nohy a všechno v mém těle říkalo „tohle nám sem teda nedávej“. Poslechla jsem tohle volání a sama byla překvapená, co všechno tělo po půstu umí dát najevo.

Co jsem si z toho vzala?

• jsem schopná být 10 dnů bez jídla a jsem na sebe pyšná 🙂
• když mám jídlo zakázané, mám velké chutě jak jíst, tak vařit – klidně několik jídel a peču
• když už jíst můžu, tak najednou ho vlastně nepotřebuju a ani ho tolik nesním
• je potřeba trávit čas o samotě (procházky, plavání, meditace, joga) bez mobilu a počítače
• dávám si větší pozor na dýchání
• zhubla jsem 3kg, což jsem myslela, že bude víc, ale při správném detoxu by úbytek váhy neměl být moc velký
• odvodnila jsem se
• začala jsem víc poslouchat svoje tělo a více vnímám kolik toho potřebuji sníst
• nepřejídám se
• sprchuju se dál střídavě teplou a studenou sprchou